Můj památník, který jsem dostala od maminky v roce 1959 je se mnou stále. Ztrácí se a objevuje se nečekaně. Dnes jsem v něm zase listovala. Zjistila jsem, že kromě zápisů a kreseb z mého dětství, jsou tam kresby i mých dětí a už i mých vnuček.
Listujíc tímhle ohmataným sešitem, vzpomínám na lidi, které jsem dlouho neviděla. Zastavila jsem se u vešů, které mi do něj vepsala paní učitelka z mateřské školy, která u nás bydlela v podnájmu.
Podělím se s vámi o ně, protože mají svou platnost pro každého člověka a pro nás zvlášť.

J.A. Sollar

Nauč se vytrvat, nevzdávat v půli,
cestu svou vytesej
do živé žuly.
Přes úkol smějí ti udělat škrt,
jenom dvě náhody: nemoc a smrt.

Přiznávám, že veršům jsem ve svém dětském věku nerozuměla, ale má moudrá maminka objevila jejich význam a často mi je připomínala. Nyní jim rozumím a snažím se jimi řídit.

Mějte se krásně a žijte, protože:

Zvonivým smíchem kolem nás pádí,
ta krásná léta našeho mládí.

Opět citát z mého památníku od mé kamarádky Milušky.